Pokonferenční exkurze A, krystalinikum

1. 7:30 Mikulov odjezd
2. 9:30 - 10:30 Vevčice u Jevišovic: Gföhlská jednotka moldanubika - minerální asociace skarnu a kontaminovaných amfibolických pegmatitů.
3. 11:00 - 12:00 Dalešice: Gföhlská jednotka moldanubika.
4. 12:30 - 13:45 Oslavany: Procházka po naučné cestě Boskovická brázda.
5. 14:00 - 15:15 Padochov: Olešnické skupiny moravika - mramory a svory.
6. 15:40 - 16:40 Omice: Granity, gabra až diority brněnského masivu a migmatity jeho metamorfního pláště.
7. 17:40 návrat do Mikulova

1) Vevčice u Jevišovic

Výskyt skarnu je součástí členitého skalního defilé na levém břehu Jevišovky asi 450 m na SV od silničního mostu vedoucího přes řeku ve Vevčicích. Jeden z nejlépe odkrytých výchozů skarnů v této části moldanubika (gföhlská jednotka) názorně ilustruje procesy, které postihly skarny během variské exhumace. Skarn tvoří komplikované těleso, složené z několika texturních typů s dominujícím granátem (grossular-almandin), silně prostoupené nepravidelnými žílami amfibolických „pegmatitů“ (meladioritů). Jeho maximální mocnost je asi 10 m, z čehož přibližně necelá polovina objemu připadá na zmíněné žíly. Těsně při jižním okraji skarnu vystupuje světlý rekrystalovaný granulit s granátem, reliktním kyanitem a mladším sillimanitem na plochách foliace. Skarny prošly poměrně komplikovaným vývojem. Doložena je vysokotlaká metamorfóza (1,3-1,4 GPa a 790-850 °C) po níž následovala exhumace skarnů do středně korových podmínek (734-823 °C and 0,9-1,1 GPa). Tento proces byl spojen s parciálním tavením těchto hornin a vznikem žilných hornin charakteru meladioritů.

2) Dalešice

Výchoz u dalešické přehrady reprezentuje typický příklad polyfázově deformovaných a migmatitizovaných gföhlských ortorul. Gföhlská jednotka je strukturně nejvyšší jednotkou moldanubika. Jde o složitý komplex hornin spodnokorového (granulity) a plášťového původu (granátické a spinelové peridotity, eklogity) metamorfovaný v HT/HP podmínkách vyšší amfibolitové a granulitové facie, s menším podílem suprakrustálních hornin (metapelity, mramory, částečně amfibolity). Pro gföhlskou jednotku je charakteristická velmi silná variská migmatitizace.

3) Oslavany (profil podél levého břehu řeky Oslavy)

Procházka po naučné cestě boskovická brázda představuje unikátní profil podél řeky Oslavy v obci Oslavany. Na skalním defilé při levém břehu řeky Oslavy v délce cca 950 m můžeme sledovat téměř souvislý typický vývoj sedimentů západního křídla j. části boskovické brázdy (balinských slepenců a rosicko-oslavanského a padochovského souvrství). Jižní část boskovické brázdy, především oblast rosicko-oslavanská je jedna z nejlépe zdokumentovaných oblastí v rámci celé pánve a to především na základě důlních děl situovaných v rosicko-oslavanském uhelném revíru.

4) Padochov

Opuštěný lom je situován na levém břehu Balinky asi 1,5 km zsz. od kostela v Padochově. V lomu je odkryta asi 50 m mocnou polohu mramorů, která je součástí olešnické jednotky moravika. V mramoru se střídají až několik dm mocné pásky šedých kalcitových a bílých dolomitových mramorů s tremolitem. Tremolit je místy částečně zatlačován mladším mastkem. Popisované mramory jsou součástí metamorfovaného vulkanosedimentárního komplexu olešnické jednotky moravika a prodělaly odlišný metamorfní vývoj ve srovnání s mramory v sousedním moldanubiku. Olešnická jednotka je v okolí tvořena řadou typů metapelitů mezi nimi převažují biotitické ruly až svory. Metasedimenty tvoří řadu drobných výchozů přímo v údolí Balinky a v několika bočních údolích, která do něj ústí. V okolních biotitických rulách s polohami muskovit-biotitických svorů a fylitů vystupují tenké polohy (do 1 m) grafitových mramorů, vápenatosilikátových hornin, kvarcitů a amfibolitů.

5) Omice (lom v údolí Bobravy)

V činném lomu situovaném jv. od Omic v údolí Bobravy jsou odkryty různí typy vyvřelých hornin (granity, gabra až diority) brněnského masivu a migmatity jeho metamorfního pláště vystupují. Zvrásněné muskovit-biotitické a biotitické ruly s různým stupněm migmatitizace jsou postiženy polyfázovou metamorfózou. Starší fáze je reprezentována regionální metamorfózy (709 ± 32 °C a 6 ± 2 kbar) mladší metamorfóza souvisí s intruzí granitoidů (728 ± 51 °C a 4 ± 1 kbar). Kadomské granitoidy nesou známky míšení s bazickým magmatem. V lomu také vystupují četné žíly pegmatitů a aplitů vzácně s andalusitem a turmalínem. Celý horninový komplex je výrazně tektonicky porušen. Na jednom ze zlomů byly nalezeny drobné budiny vápenců. Větší objekty, uložené v jemnozrnné hmotě vápenců, bylo možné interpretovat jako zbytky původních sedimentárních struktur („klasty“ jemnozrnného karbonátu jako nepříliš zřetelné řasové či sinicové struktury a oválné agregáty hrubozrnnějšího kalcitu jako prožerky červů). Zjištěné údaje však neumožnily zcela jednoznačnou interpretaci vzniku studované karbonátové horniny.

• Mikulov 2015
• Kongres
  • Informace
  • Místo konání
  • Program kongresu
  • Ubytování
  • Organizátoři a sponzoři
  • Výbor kongresu
• Exkurze
  • Předkonferenční, Slovensko
  • Pokonferenční A, krystalinikum
  • Pokonferenční B, sedimentární